úterý 29. dubna 2014

Čelisti 1/3

Začnu takhle, měla jsem skvělej nápad na tuhle jednodílovku, ale jaksi se mi vypařil z hlavy, takže tohle je vymýšlený strašně na rychlo, páč jsem si až dnes uvědomila, že narozky máš 30. Což je zítra. Mám to hlavu jako cedník, že? Neodpovídej :D Zayn v této story není slavný. So Happy B-day Louigi a.k.a. Lili Gontier v tomhle příběhu :D

„Bono! Bono! K noze! No ták, kde jsi.“ Už dvacet minut hledám svého rotvajlera. Utekl mi za veverkou i s vodítkem a já ho nemůžu najít.
„Promiňte, neviděla jste tudy běžet rotvajlera i s vodítkem?“ zastavila jsem slečnu s kočárkem.
„Bohužel ne. Není doufám nebezpečný?“
„Ne,ne je to mazel, ale když před ním začnete utíkat, tak si myslí, že si s ním hrajete a běží za Vámi i se štěkotem.“
„Uf já jen aby mi nenapadl kočárek.“
„Nebojte, nicméně děkuju, jdu jej hledat, aby se ho někdo nelekl.“ rychle jsem se otočila za křikem a štěkotem, který se najednou ozval v dálce. A během se vydala tím směrem.
„BONO!“ zařvala jsem, když jsem kousek ode mě viděla běžícího muže následovaného Bonem. Neposlechl, tak jsem se vydala za ním. Muselo to být vtipné. Křičící kluk, za ním velký pes a za psem maličká holka. Asi to vypadalo jako scénka z Toma a Jerryho. Viděla jsem na tom muži, že už nemůže.
„Hej! Stůjte, neutíkejte před ním.“ Zařvala jsem a doufala, že mě poslechne. Neudělal tak. Začal zpomalovat, Bono toho využil a skočil na něj. Svalil jej do trávy tváří dolů a zůstal na něm stát. Zohnul se k němu a začal mu olizovat krk. Doběhla jsem k nim a chytla do ruky vodítko.
„Bono fuj!“ Odtáhla jsem ho od toho muže a přivázala k blízké lavečce. Vrátila jsem se k tomu chudákovi na zemi a čupla si k němu.
„Moc se omlouvám, ale utekl mi za veverkou. Jste vpořádku?“ Zeptala jsem se, když se neotočil.
Zvedl hlavu a já jenom čekala až pod jeho naštvaným pohledem padnu k zemi v ukrutných bolestech.
„Ten tvůj čokl mi málem způsobil infarkt a odrhal mi končetiny a ty se mě zeptáš jestli jsem vpořádku? Vážně? Když toho psa neudržíš, tak si ho kruci nekupuj nebo ho aspoň nevenči!“
„Za prvé nevím o tom, že by jsme si potykali, za druhé řvala jsem na Vás ať zastavíte. Za třetí jsem se Vám omluvila a za čtvrté co chci, to si pořídím a nevenčit ho? Vážně? Ten pes není na baterky! Takže ho venčit musím!“ Nemám ráda lidi, kteří si myslí, že mi můžou tykat jen tak bez optání a ještě víc nemám ráda ty, kteří mi říkají, co mám a nemám dělat.
Asi mu došli slova, protože jen na prázdno otevřel pusu a koukal na mě jako na mluvící banán.
Vyšvihla jsem se zpět do stoje a šla jsem pro Bona a domů. Na toho muže už jsem se nepodívala. I kdyby ho sežrali mravenci bylo mi to jedno.Doma jsem se převlékla a šla jsem do školy. Mám před sebou poslední ročník na střední a je mi teprve 18, ale už bydlím sama. Vlastně jsem vždy bydlela sama. Mamka je letuška a táta zase pilot letadla. Takže se málokdy stávalo, že byli doma. Chápu je, svou práci milují a vím, že mě taky. Měli jsme dostat nového třídního jelikož naše třídní odešla na mateřskou dovolenou. Vůbec se mi tam nechtělo, ale co nadělám. Přesně se zvoněním jsem si sedla do lavice a čekala na moji nejlepší kamarádku, která vždy chodí pozdě. Bylo 8:10 když vlétla do třídy a pelášila rovnou za mnou. Sedla si a vydýchávala. Jen dvě minuty po ní se znovu otevřely dveře a já se rovnou postavila na pozdrav aniž bych se podívala kdo to je. Všichni už bylo totiž tady kromě učitele.
 

Zayn
Šel jsem zrovna do práce a docela jsem pospíchal, když se za mnou vynořil velkej pes bez majitele. Přidal jsem trochu do kroku jenže se rozběhl za mnou. Začal jsem utíkat jak nejrychleji to šlo.
„Hej! Stůjte, neutíkejte před ním.“ uslyšel jsem po chvíli za sebou, ale nezastavoval jsem. Vy by jste to udělali, kdyby se na Vás řítila krvelačná bestie? Už jsem nemohl a tak jsem zpomaloval. Než jsem řekl švestka ležel jsem na zemi tváří dolů a ten čokl stál na mně. Málem jsem se poch… Když jsem na krku cítil jeho dech, myslel jsem si že je po mně. Začal mě oblizovat a pak jsem jen cítil jak ho někdo odtahuje. „Bono fuj!“
Dál jsem ležel a rozdýchával to. „Moc se omlouvám, ale utekl mi za veverkou. Jste vpořádku?“ Uslyšel jsem vedle sebe a tak jsem zvedl hlavu. Kdyby mohl pohled zabíjet, ta holka už by byla mrtvá.
„Ten tvůj čokl mi málem způsobil infarkt a odrhal mi končetiny a ty se mě zeptáš jestli jsem vpořádku? Vážně? Když toho psa neudržíš, tak si ho kruci nekupuj nebo ho aspoň nevenči!“
„Za prvé nevím o tom, že by jsme si potykali, za druhé řvala jsem na Vás ať zastavíte. Za třetí jsem se Vám omluvila a za čtvrté co chci, to si pořídím a nevenčit ho? Vážně? Ten pes není na baterky! Takže ho venčit musím!“ Koukal jsem na ni jako puk. Znovu mě probodla pohledem vstala a odešla. Po chvíli jsem se zvedl ze země a pokračoval jsem v cestě do práce. Proč zrovna dnes se mi muselo pokazir auto? Došel jsem k řediteli, kde jsem si vyslech všechny ty uvítací kecy a pak jsem jenom hledal třídu, kde bych měl zaskakovat jako třídní. Byl to poslední ročník, takže jsem očekával nízkou účast v hodinách a věčné nic nedělání. Šel jsem sice pozdě, ale neřešil jsem to. Když jsem vešel zamířil jsem rovnou ke katedře. Sedl jsem si a pokynul rukou aby si sedli i studenti. Otevřel jsem třídní knihu a u toho se začal představovat.
„Dobrý den třído. Jsem profesor Malik, jsem vaše noční můra i vysvobození. Přidělili mě k vám jako třídního, takže i jako matikáře a tělocvikáře. Opovažte se někdo ulejvat. Není to zase tak dlouho, co jsem vyšel střední já, takže znám všechny triky. Takže teď budu číst váš jmenný seznam, a když uslyšíte své jméno postavíte se. Alexandr Brown, Sasha Comenau, Elena Epstein, Olly Franklin, Max Grass, Lili Gontier“ Málem jsem zpadl ze židle, když jsem zjsitil, že je to ta majitelka té krvelačné bestie. Jen jsem vykulil oči a pokračoval jsem dál. Jak mám se jmény problém, myslím že slečnu Gontier si zapamatuji velice rychle.

Nestíhám to napsat celé, ale je to aspoň začátek. Bude na víc než jednu část no, ale pořád to bude jednodílovka. prostě to má smysl jak nechceš.

2 komentáře:

  1. Ještě jednou děkuju...děkuju, děkuju :D. Došly mi slova. Takže asi jenom kurva wow :D (sorry, že nadávám). Strašně se těším na pokračování!

    OdpovědětVymazat